Člověk by se měl připravovat na takovou cestu v klidu několik dní dopředu, ideálně týdnů. Nám bohužel muselo stačit pár dnů příprav a uklidňoval nás fakt, že žádný z našich předchozích tripů nevypadal, co se příprav týká o moc lépe. Popravdě některé snad přípravu ani neměli, jen klasickou hlášku JEDEM!

Klidné páteční balení

V pátek jsem skončil v práci a vzápětí málem dostal infarkt, když jsem si uvědomil, že zítra odlétáme. Neměl jsem vše zabalené a dokonce ani nakoupené. Odpoledne po práci jsem tedy zajel do Ostravy nakoupit těch pár drobnůstek, co mi scházelo. Koupil jsem si softshell kalhoty, merino termoprádlo, náhradní baterii do GoPro 5 a pro jistotu jedny rychleschnoucí trenky,  kdybych se náhodou “chtěl koupat”.

Skutečná příprava začala v pozdní páteční odpoledne, které jsme celé věnovali převážení výbavy pro získání přesné váhy jednotlivých položek, abychom v závěru zjistili, že naše výbava váží více, než jsme původně zamýšleli. Nastala redukce, díky které jsme ušetřili cca 800-1000 g na každém batohu. Konečný gearlist byl určen a naše batohy s vybavením včetně oblečení, spaní atd. váží každý 7 – 8 Kg (Ultra-light to sice není, ale přeci jen jedeme na Island, ne na Kanárské ostrovy). Konečně jsme měli alespoň něco hotové, i když v 5 h ráno a alespoň na hodinu jsme zamhouřili oči.

Gearlist: David Hotař k výbavě jsem připsal i cenu jednotlivých položek. Když to vidím kolik sebou nesu, neměl jsem to dělat. Některé věci jsem dokupoval, některé měl již doma.

Gearlist: David Czempka

Kouzla spánkového deficitu

Krátký šlofík nám dodal trochu sil a my následně vyrazili směr vlakové nádraží na RegioJet směr Praha. Na nádraží jsme se rozloučili s rodinami v naději, že nás ještě někdy spatří živé a zdravé.

Odjíždíme směr Praha, nevyspaní a s myšlenkami, co jsme zapomněli. Jelikož jsme měli pomyslnou chvilku klidu, chtěli jsme v RegioJetu oslavit náš začátek tripu pivem, které mi má sestra dovezla ze zahraničí. Jedno bylo francouzské v plechu a druhé z Británie ve skle. Díky spánkovému deficitu dostal David Czempka skvělý nápad otevřít skleněné pivo plechovým. Ano dopadlo to přesně jak si myslíte, provedl jediným nábojem v podání natlakovaného plechového piva čistý zásah sedmi lidí v kupé. Speciální armádní jednotky by mohli závidět, kdyby nejvíce nezkropil sebe.

Čistý zásah sedmi lidí, doteď nechápu jak to David C. dokázal

Dá se říci, že Island skóruje a to tam ještě nejsme. Sedím si v kupé s pěti nahněvanými lidmi a jedním zapáchajícím kolegou, co zavání jako prázdné lahváče od piva. To že jsem mokrý i já ani neřeším, spíše se bojím, že nás těch pět lidí utluče, hodně nás nemají rádi, proto se moc těšíme na příjezd do Prahy. Cestou si uvědomujeme, že nenávist cestujících vůči nám moc neopadá, zápach z piva je skutečně velký a také zjišťujeme, co jsme zapomněli. V Praze máme naštěstí 2,5 h čas před odjezdem autobusu do Drážďan, odkud nám letí letadlo na Island. Tento čas využijeme na dokoupení SDkaret do fotoaparátu a GoPro 5.

Během nakupování řešíme ještě zásobování, jak jinak než na poslední chvilku, že? David Czempka obvolal pár lidí na Islandu, zjišťujeme díky telefonátům, že zásobování není možné zařídit na dálku, ale pouze na místě. Přecházíme tedy na plán B, kdy si nakoupíme zásoby na místě a na určité body zavezeme stopem a následně se vrátíme stopem na místo startu. Celkem potřebujeme dvoje zásobování, kdy víme, že alespoň jedno vyjde.

Poslední káva

Před odjezdem si dáváme v Praze poslední dvě kávy. Píši poslední záměrně, jelikož jsme si na Island kávu zapomněli koupit a s předpokladem, že tam bude káva drahá, dáme si kávový detox. Usedáme v 15:30 h do autobusu směr Drážďany a pouštíme si dokument o Islandu, abychom se “uklidnili” tím, jaká krásná a mírumilovná krajina nás čeká. Pomalu usínáme a pokoušíme se dohnat náš spánkový deficit cestou do Drážďan. Málem bych zapomněl vracím Davidovy C. zážitek z vlaku, rozstřelil jsem v autobuse pytlík křupek, jsem na sebe hrdý, jsou skutečně všude.

Co víc si přát dokument o Islandu cestou na Island

Na skok v Drážďanech

V Drážďanech na autobusovém nádraží vystupuji lehce rozlámaný z autobusu. Není to tím, že by byl nepohodlný, ale problém je, že mám zatejpována záda. Ihned se mi vybavili slova mojí fyzioterapeutky, která mi ve čtvrtek (ano dva dny před odletem) důrazně doporučila, abych se vyhýbal veškeré fyzické námaze, což samozřejmě s 7 – 8 Kg batohem na zádech plním. Prohlédli jsme si v rychlosti Drážďany a vyrážíme směr letiště.

Museli jsme, aspoň na chvilku jsme museli nasát tu atmosféru Drážďan

Usedáme do letadla a plni očekávání, že náš cca 400 km trip napříč Islandem přežijeme, odlétáme směr Island. Pondělní večer jsme již na první části našeho tripu. Těšte se na pokračování našeho příběhu, který nám píše osud cestou napříč Islandem.

Jsme muži a netrpělivě čekáme na letušku, snad se dočkáme

 

Pozn. autora: Autoři všech zážitků jsou David Hotař a David Czempka. Já Josef Gabrhel pouze poskytuji vám čtenářům, zážitky z cesty výše zmíněných “bláznů”, kteří nemají moc přístup k internetu během své cesty skrz Island 🙂

Archivováno v Cestopisy. Přidat do záložky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *