Jak jsme se dostali do letadla již víte a určitě jste nedočkaví na naše další zážitky z naší cesty napříč Islandem.

Cestou v oblacích

V letadle jsme potkali hodně Čechů, kteří se také vydávají na putování po Islandu. S jednou skupinkou čtyř přátel jsme se dali i do řeči. Chtěli jsme je poprosit, zda by nám na určitá místa nezavezli naše zásoby, protože po Islandu jedou autem. Bohužel jejich cesta vede jinudy než ta naše, tudíž máme smůlu a zásobování stále nezařízené.

V letadle nakonec dospáváme našich posledních 48 hodin s minimem spánku a snažíme se marně zabrat. David C. vzpomíná, jak jej krásně prohmatával pán z ochranky před vstupem do letadla, no vzpomíná….spíše ho ta vzpomínka vždy probudí, když se pokusí v letadle zabrat, asi fakt silný zážitek. Dopisuji poslední řádky naší cesty na Island a říkám si, že cesta na Island byla prostě naše klasika. Jednou se něco podělá, jednou se něco podaří, teď zbývá jen doufat, že na Islandu nás budou čekat jen pozitiva.


Pokud cestujete letadlem a chcete se aspoň trošku prospat, vezměte si sebou tunelový šátek. Poslouží nejen jako šátek, ale také jako maska na oči v letadle, kde nezhasínají osvětlení. Na Islandu se bude hodit jako maska na obličej proti studenému větru, případně jemnému prachu ve vzduchu. Určitě jej využiji i do stanu jako masku na oči, než zapadne slunce.


Probouzíme se před přistáním něco málo po půlnoci a dosedáme na letišti. Vystupujeme z letadla a je před námi poslední úkol naší cesty, najít si místo na spaní.

Islandské probuzení

Probouzíme se cca 400 metrů od hlavního vchodu do letiště, kde jsme našli místo pro první noc na Islandu. Využili jsme tuto krátkou noc pro dospání našeho spánkového deficitu a pospali jsme si do 7 hodin ráno, kdy nás probudila ranní rosa, která nám slušně zaneřádila spacáky. Večer muselo být kolem nuly, ale zima nám nebyla. Spacáky Cumulus Lite Line 400 a Cumulus Quilt 450 nás dokonale udržely v teple. Přežili jsme první spaní a začíná plánování a zařizování logistiky.

Plán B je mrtev, ať žije plán C

Neotálíme a začínáme ihned po sbalení stopovat. K našemu překvapení po 10 minutách máme první auto. Zastavil nám milý děda, ze kterého se vyklubal….univerzitní učitel, který učí studenty o přírodě v islandské divočině.  Cestou nám vypráví o místní přírodě a také nám radí, jak se řeší zásobování. Doporučil nám společnost SafeTravel, která by naše problémy se zásobováním měla vyřešit a doručit nám balíčky zásob na určená místa. My zavrhujeme plán B s dopravením zásob stopem na daná dvě místa a začínáme budovat plán C. Natěšení přicházíme na centrálu SafeTravel a zjišťujeme, že v neděli se prostě nedělá. Nevzdáváme to, jdeme zkusit autobusové nádraží. Bohužel tam nás odkazují na jinou společnost, nacházející se na druhé straně centra Reykjavíku, sklopily jsme uši a vyrazili na druhou stranu města.

Reykjavík je hezké, klidné a čisté město, ve kterém nikdo nespěchá. Město je plné  billboardů na Blue Lagoon, které lákají na klidný odpočinek v tomto krásném termálu, což celou klidnou náladu jen podtrhuje. Snad na zpáteční cestě si Blue Lagoon užijeme. V druhé přepravní společnosti nám zajistili dopravu pouze do Landmannalaugar, přepravu zásob do Hveragerði zajišťuje další společnost, ve které se bohužel dozvídáme, že zásoby již nedoručuje. Využíváme tedy možnosti alespoň jednoho zásobovacího místa.

Kalorie sem, kalorie tam

Smiřujeme se pouze s jedním zásobovacím bodem a vyrážíme na nákup, přeci jen chceme za 15 dní ujít cca 400 km trail napříč Islandem. Pro nákup jsme si vybrali levný supermarket Bonus, kde jsme nakoupili vše potřebné za 16 500 ISK (3 450 CZK). Potraviny jsme vybírali podle kalorických hodnot, aby jsme z jídla vytěžili maximum energie. První čtyři dny zásob bereme s sebou v batozích

zbytek si necháme poslat do Landmannalaugar.  Putujeme tedy s narvanou bednou od banánů přes město do přepravní společnosti a kolemjdoucí se jen usmívají, jako by věděli, co máme v plánu. Společnost nám posílá zásoby na určené místo a my spokojeně odcházíme, ale vzápětí se vracíme, protože jsme v batohu objevili plynovou kartuši, která měla být v balíku. Naštěstí nám ji dovolují zaslat jako extra balík, snad se cestou neztratí…jinak jsme v háji.

Cesta z města

Procházíme městem a tak nás napadá, že ty pláštěnky na batohy, které nemáme se nakonec budou hodit, takže si je jdeme koupit. David C. chce být stále za tvrďáka, takže si pláštěnku nekupuje a proti vodě použije svou vnitřní sílu, nechť jej tedy provází síla!  Jdeme si chytit stop pro dopravu z města. Tentokrát po 15 minutách čekání nám zastavuje mladý podnikatel ze Srbska, který na Islandu pronajímá byty a apartmány přes Airbnb. Svezl nás na okraj Reykjavíku, kde si chytáme dalšího stopa. Tentokrát místního Islanďana, který nám při cestě k vodopádu Seljalandsfoss (Vodopád prodané země) řekl i jeden vtip.


Vtip sušší než britské krekry.
Víte co dělat na Islandu, když se ztratíte v lese?
Postavit se! 😀 


Dovezl nás tedy až k vodopádu Seljalandsfoss, u kterého se nachází i kemp, kde se za ubytování platí, takže děkujeme nechceme. Stavíme si stan nedaleko kempu s výhledem na ty mraky turistů a nádherný vodopád. Během večeře zjišťujeme, že jsme se mohli dívat i na více faktorů než počet kalorií a energie. Sýr, který jsme si koupily je chuťově tak vynikající, že by jej i odpadkový koš vyzvrátil, ještě že máme chipsy, které to zachránily.

Pondělní ráno u Seljalandsfoss

Probouzíme se do pondělního rána nedaleko krásného vodopádu Seljalandsfoss sice vcelku pozdě, ale nám se z těch luxusních spacáku a našeho stanu MSR Hubba Hubba NX nechce. Čas nás tlačí a my balíme výbavu a vyrážíme si v rychlosti prohlédnout vodopád. U vodopádu si  uvědomuji, že nechci být klasickým turistou, který je mezi mraky lidí na známém místě a pak se nechá jen převézt na další místo s dalšími mraky lidí a přichází o krásy, které jsou mezi těmi turisticky profláknutými místy.

U cesty si chytáme dalšího stopa. Tentokrát nám staví mladý německý pár. Mají v plánu procestovat Island po golden circle, ale předtím než začnou chtějí si projít začátek Landmannalauger trailu, který jdeme také. Vysazují nás tedy přímo v Skogaru, kde jsem si koupil nové jídlo, místo toho odporného sýru a vyrážíme na první pěší kilometry naší cesty napříč Islandem. Naposledy se ohlížím za sebe a říkám si, že tohle moře dlouhou dobu neuvidím, před námi je jen měsíční krajina plná kamení, sněhu a kopců s pár místy, kde je minimum zeleně.

Pauza s rychlým startem

Po prvních kilometrech, nás dohání fakt, že jsme nesnídali. Zastavujeme tedy a jdeme si uvařit snídani. Během naší snídaně nás předbíhá mladý německý pár, který nás dopravil na začátek naší cesty. To že nás předběhli nás nenechalo klidnými. Po snídani rychle balíme vaření a na dalších pár kilometrů přidáváme na tempu.


Pokud máte v plánu jet na Island doporučuji si přibalit s sebou dvě věci. První z nich je nepromokavá bunda, která vás ochrání proti větru a dešti. Druhou věcí a tou nejhlavnější je filtr na vodu. Chov ovcí je snad na Islandu národní sport, takže ovce jsou všude a vykonávají potřebu všude. Vodu pro vaření a pití tedy filtrujeme vždy pomocí vodního filtru Sawyer Squaze.


David C. díky kraťasovému chlazení nohou nasazuje smrtící tempo a žene kupředu, nakonec mi uteče tak, že na sebe ani nevidíme. V klidu pokračuji dále a užívám si ten nádherný pocit samoty v přírodě. Původně jsem myslel, že trail Landmannalauger je hodně profláknutý a budou zde mraky lidí, ale opak je pravdou a já si dále užívám klidu a samoty.

Shledání s uprchlíkem

Po dvou hodinách se s Davidem opět shledáváme a doplňujeme vodu na další část cesty.

Začínáme opět trekovat spolu, počasí se neustále mění, ale moc nás to nevzrušuje užíváme si úseku cesty mezi dvěma ledovci. Proměnnost počasí stále pokračuje, chvilku je mlha, pak zase svítí slunce. Člověk si nevybere, ale s tím co mám na sobě si krásně vystačím, jen při delších zastávkách na sebe hodím Montane Atomic jacket. Docházíme podle mě nejspíše k nějaké vyhaslé sopce a užíváme si klidu, který zde panuje. Jsou zde nádherné řeky, které vedou přes ledovce až k sopce, no není o čem prostě Island.


Kombinace oblečení, kterou mám na sobě mi velice vyhovuje a je dostačující. Základní vrstvu tvoří Montane primino 140g zip neck, další vrstvou je Montane Allez hoodie. Trenky od merina a soft-shell kalhoty. V této kombinaci se zbytečně nepotím a nemusím řešit složité sušení oblečení a pobíhání na Adama v ledovém větru.


Pomalu pokračujeme k Basaru, ale už teď víme, že dnes nedojdeme do námi stanoveného cíle včas. Proto pár kilometrů před ním  zastavujeme a rozkládáme stan. Tentokrát jsem byl na večeři připraven a během dokupování zásob, jsem si koupil plechovku s obrázkem těstovin. Plechovku jsem otevřel celý natěšený, nalil do hrnce a hledal těstoviny, ale ty nikde jen samý rajčatový protlak. Když jsem viděl tu otevřenou plechovku, normálně mi přišlo, že se směje a pokřikuje na mě trololo trololo. Fajn tentokrát mě vytrolila místo sýru plechovka s těstovinami bez těstovin. Šel jsem tedy uvařit těstoviny, moment ty vlastně nemáme…no nic sušenky taky dobré, kdyžtak se po******, vždyť co máme dvě role toaleťáku, spotřebovat je nějak musíme.

Po večeři uleháme do stanu, David C. pomalu usíná a já se snažím dopsat deník, než také odpadnu. Pomalu usínám s myšlenkami na zítřejší část našeho treku.

Archivováno v Cestopisy. Přidat do záložky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *