Miluju přírodu a rád v ní trávím čas, třeba jen jednu noc. V přírodě člověk nikam nespěchá a má čas na přemýšlení, které v dnešním světě všemožné digitalizace a okamžitého propojení zkrátka chybí.

A tyhle “mikro” výlety jsou taktéž i jedním z důvodů, proč jsme letošní rok s kamarádem založili Travelight. I přesto, že výlety nám trvají jen pár dní, vždy jsme se vraceli s myšlenkou, že na příští výlet budeme zase o něco lehčí.

Příprava

Na tento výlet jsem s sebou vzal v podstatě jen to nejdůležitější:

  1. Hammock Ticket To The Moon
  2. Karimatka Therm-a-rest NeoAir XLite (naše recenze na “Slavná Karimatka NeoAir XLite, aneb cena za komfort a skladnost”)
  3. Spacák Husky Dinis
  4. 12 buchet od mamky (večeře i snídaně)
  5. Balíček zápalek (nepoužito)
  6. 2x skládací láhev Sawyer 1L
  7. Peněženka

A to je vše, co jsem měl sebou. Vše jsem nacpal do mého starého školního batohu a nic víc jsem de facto nepotřeboval. Celková váha plus mínu 4,390 gramů a krom těžké hamaky, kterou nyní budu v dohledné době měnit za Sea To Summit Ultralight Hammock (a na tu se pořádně těším!), jsem byl spokojený.

Vyrážíme

I když nám počasí většinou přeje, dnes tomu tak nebylo. Jen co jsme se dostali na místo, v dáli jsme již slyšeli hromobití. Naštěstí naše neochvějná důvěra, že nás to přejde, nás ve výsledku ochránila.

Ani ne pár hodin poté, co jsem vyšli, procházeli jsme krásné scenérie beskydské přírody. Poslední rok se už jen divím, kolik krásných a neprochozených míst v Beskydech mě za rohem ještě čeká. Opravdu si začínám cenit toho kde bydlím a jaký komfort zdejší hory na takových výletech přinášejí — nemáte se šanci ztratit, kdekoliv přespíte a během pár hodin se dostanete v případě nouze na chatu. Co víc si přát?

Během výšlapu jsme potkali i další výletníky, kteří to s ultralightem asi nemysleli tak vážně jako my. Obří 60L batohy, armádní vybavení a hrnce zavěšené na každém batohu nám dali najevo, že musíme šířit ty naše produkty trochu dále. Krom toho potu a váhy na zádech to však byla fajn parta!

Spaní

Vždy se snažím najít místa, která mi dopřeji skvělý komfort a bezpečí. Tentokrát tomu nebylo jinak a hned po pár kilometrech od Pusteven, kde jsme se zastavili pozdravit našeho místího boha (Radegast), jsme našli přístřešek. Normálně bych spíš zavítal rovnou do lesa, ale vzhledem k tomu, že přístřešek tvořil v horní části i volně položené desky na trámech, tak jsme si udělali v podstatě poschodovou postel s hamakou.

Vtipné bylo, když si nás během noci přišlo vyfotit pár místních nadšenců. Jedna paní s foťákem přišla až na pár metrů a svým bleskem ze mě dostala poněkud větší snahu se v hamace víc vrtět.

Závěr? Lehké cestování mě baví!

Netvrdil bych, že by se toto dalo nazvat nějakým přehnaným ultralehkým výletováním, nicméně čeho si cením a proč jsem na tomto přechodu neměl sebemenší problémy je i fakt, že batoh nevážil víc než bylo nezbytně nutné. Když začnete uvažovat nad tím, že do přírody nepotřebujete těžké armádní vybavení, jak mnoho bushcrafťáků nosí (snad tím nikoho moc neurazím), začnete si tyhle výlety užívat na naprosto jiné úrovni.

Archivováno v Příběhy. Přidat do záložky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *