Jak se to stalo

Konec mého studia v zahraničí se blížil a bylo na čase přemýšlet nad tím, jak se dostanu zpět domů. Období levných letenek jsem zaspal, a tak jsem začal pokukovat po alternativním řešení.

Při pohledu na mapu mě na první pohled zaujalo množství národních parků, které protne přímka mezi Portugalskem a Českem. Jak se dostanu domů, mi ale stále nebylo jasno, a tak jsem mapu zavřel a plánování odložil na jindy. Každopádně brouk do hlavy byl zasazen.

Podobně na tom byla kamarádka Anča, kterou jsem nevědomě nakazil těsně před státnicemi. Vidinu krásných národních parků podpořily vymazlené facebookové a instagramové fotky a touha po dobrodružství v nás časem rostla a rostla. Vyvrcholilo to zabookovanou jednosměrnou letenku z Prahy do Porta.

Večer před odjezdem konečně sedáme k mapě a pokoušíme se naši cestu naplánovat. Jelikož nás rodina a domácí povinnosti hnaly domů, na cestu jsme si stanovili přibližně 12 dnů s dvěma hlavními záchytnými body, v Andoře a ve Švýcarsku, kde bylo v plánu se zastavit na pár dnů a vyrazit do hor.

A tak jsme 22. června vyrazili stopem z Aveira domů. Pro mne již několikátá stopovací zkušenost, pro Anču, jejíž předchozí stopovací rekord byl 2 kilometry, celkem novinka.

Ve zkratce

Všude lidé kroutí hlavou a diví se, že se v jejich zemi dá stopovat. S tímhle jsme se setkávali po celou dobu. Pro nás byl ale stop až překvapivě spolehlivý způsob přepravy a v průměru jsme čekali asi 15 minut. Celkově nás vezlo 60 řidičů a vždy se nám snažili pomoct s dobrými úmysly (což mě osobně překvapuje, protože čas od času se najde nějaký podivín).

Po 2 dnech jsme za dobrého počasí dorazili do Andorry, přesně podle plánu. Prošli jsme si část GR7 a pokračovali přes Francii směr druhý záchytný bod.

V Pyrenejích se dá narazit na otevřené, volně přístupné chaty kde se dá přespat. (vpravo)

S příjezdem do Švýcarska bohužel taky dorazilo psí počasí, takže jsme ním během 2 dnů pouze rychle projeli. I tak jsme si ho užili z podhorského prostředí v okolí jezer a oba nás okouzlilo.

Kouzelná kombinace jezer a hor ve Švýcarsku.

Od švýcarských hranic s Lichtenštejnskem se nám za den podařilo dostat do Břeclavi. Odtud jsem další den pokračoval do Třince už sám.

Vlevo hory Rakouska, vpravo Lichtenštejnska a za zády Švýcarska. Děkujeme za pohoštění naší kamarádky Lídy!

Do většiny měst jsme pouze nakoukli, což mi vůbec nevadilo. Osobně se preferuji trávit více času v horách a přírodě.

Barcelona. Carcassonne. Výhled z okna auta na cestě do Innsbrucku.

Top memories

Po cestě jsme nasbírali hromadu skvělých zážitků a potkali nespočet úžasných lidí. Vypíchnu ty, co mi nejvíc utkvěly v paměti.

727 km v klimatizovaném Mercedesu se španělským byznysmenem, textilním inženýrem a majitelem několika společností, který dennodenně cestuje po celém světě, ať už pracovně nebo osobně. Absolvoval Svatojakubskou pouť na počest svého zesnulého syna. Miluje potápění, kite-surfing, svoji rodinu a své město Valencii. Občas navštíví své kamarády umělce, dají si hašiš a hledají společně inspiraci v horách Maroka. Během 8 hodin dlouhé cesty, nám popsal svoji životní cestu, vzestupy i pády. Ten člověk měl opravdu co sdílet. Prosím knihu.

Dvoudenní zastávka v Pyrenejích, kde jsme si prošli část GR7.

Naši představu o tom, že krávy v noci spí vyvrátily ty z Andorry. Okolo půl noci nás probudily hlasitým zvonem a pochodovaly v okolí našeho stanu až do šesté rána.

Na cestě z Andorry nám zastavila francouzská maminka s desetiletým synem. Bylo pozdě večer a venku pršelo, po 5 minutách za nás rozhodla, že spíme u nich doma. Večeře, sprcha, postel. Paráda.

Moje první a definitivně ne poslední návštěva Švýcarska, milí lidé a nádherná příroda. Tady si opravdu není na co stěžovat. No, až na ty ceny, ty zůstávají mojí noční můrou doteď.

V Innsbrucku nám zastavil jeden velmi milý Kurd, který bohužel mluvil pouze německy. Osobně nesnáším to trapné ticho v autě, a proto udržet po 2 hodiny nějakou úroveň konverzace v němčině (když jí bohužel nemluvím) bylo poměrně vyčerpávající.

Statistika nuda je

1x nalezený, ale bohužel 2x ztracený mobil Acer Liquid e700

2 obdržené deštníky

10 dní

15 sekund nejkratší čekání na stop

50 minut nejdelší čekání na stop

60 řidičů

205 km/h nejvyšší dosažená rychlost

727 km nejdelší vzdálenost na jeden stop

2864 m.n. nejvyšší zdolaná hora

3805 km celková vzdálenost

Krása lehkého batohu

Už nějakou dobu se snažím svůj batoh odlehčovat a více se zamýšlet nad tím, co si na svoje cesty beru. Konečně se dostávám na poloviční zátěž, něž jsem s sebou tahal kdysi. I přesto, že jsem s sebou neměl ultralehkou výbavu, se hmotnost mého vybavení pohybovala okolo 7 kilogramů, většinou jsme se zásobovali jídlem na dva dny a nosili pouze litr vody, v součtu celkem 10 kg.

V plánu bylo strávit co nejvíce nocí venku, takže nesměla chybět celá výbava.

Jsem rád, když všechno vybavení strčím do batohu a nevypadám jako vánoční stromek. Navíc mám tendenci ztrácet věci, a takhle tím to riziko snížím.

Lehký a kompaktní batoh mi poskytuje nesrovnatelnou volnost.

Něco málo k vybavení

V rychlosti sepíši, z čeho se skládalo mé vybavení na tomhle tripu a co mne potěšilo, že jsem měl s sebou.

Vaření: doma vyrobený vařič z plechovky, závětří a stojan, titanový hrnec Toaks Titanium Pot 1350 ml, 0,5 l paliva

Oblečení: 3x ponožky, 3x spodní prádlo, 2x kraťasy, 1x dlouhé nepromokavé kalhoty, 2x dlouhé a 1x krátké triko, bandana, pončo, softshellka

Spaní: letní spacák Highpeak, karimatka Z Sol Lite, kamarádem ušitý Tarp a nettent

Vybavení: 42l batoh Highpeak, swiss knife, čelovka Petz Zipka, zápisník s tužkou, vodní filtr Sawyer Squeeze, mapa EU + pár maličkostí

A samozřejmě základní hygiena a lékárnička poskládaná z toho nejnutnějšího.

 

Skládací láhve Sawyer dobře padly do bočních kapes našich batohů. A když byly prázdné, jednoduše jsme je stočili a někde zastrčili.

Vodní filtr Sawyer Squeeze zase pomohl v tom, že jsme nemuseli tahat velké zásoby vody a mohli tak čerpat prakticky z jakéhokoliv zdroje.

Průtočná rychlost, prostě paráda, do minuty plná láhev pitné vody.

Tarp (plachta) a nettent (podlážka s moskytiérou) je skvělou ultralehkou alternativou stanu. V celku to váží 650 gramů a plně nahradí stan. Otestováno v bouřce a 8 hodinovém dešti. Akorát si člověk musí zvyknout na ten prostor kolem sebe.

V první půlce nám počasí přálo, a proto většinou stačil pouze nettent (vlevo), který navíc poskytuje skvělý výhled na noční oblohu.

Z prvních zkušeností z používání trika Primino 140 g (50% Merino vlna, 25% Primaloft, 25 % Polyester) jsem nadšený. Neskutečně rychle schne, po několika použití tolik nesmrdí a na svoji malou hmotnost opravdu hřeje. Uvidíme, jak se osvědčí v rámci dlouhodobého používání.

UV filtr 50+ Primina se do horského prostředí kde nás slunce nešetřilo hodil.

Každodenní vaření ranních kaší na vařiči z plechovky v titanovém hrnci Toaks.

Výroba vařiče zabere necelých 10 minut. Je to lehká, levná a poměrně efektivní věcička. Na internetu koluje nespočet skvělých a podrobných návodů. 1 2


Stopovat domů jsem se nerozhodl proto, že bych se snažil ušetřit na cestovném. Bylo to proto, že rád poslouchám příběhy lidí a tomu se člověk na 3800 kilometrů dlouhé cestě opravdu nevyhne.

I přesto, že všechny naše plány úplně nevyšly, náhodná setkání a neplánovaná návštěva jiných míst je plně nahradily. Už se těším, co na mě čeká příště!

Archivováno v Příběhy. Přidat do záložky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *