Před pár týdny jsme se vrátili z Islandu ze skoro 400 kilometrů dlouhého dobrodružství jenom s batohem a tím nejnutnějším v něm. Už od počátku jsme věděli, že není naším cílem jít s batohem těžkým jako kámen. Bylo tedy potřeba sestavit trasu, která nám umožní po cestě doplnit zásoby jídla. A rovněž povede přes zajímavá místa, vyhne se velkým řekám a stihneme ji za 16 dní. Celkem výzva, když na to máte jenom pár večerů po práci.

Jak to tedy vše začalo a co bylo potřeba zařídit, než jsme vyrazili? Probíhalo vše hladce? Taky přemýšlíte o nějakém islandském dobrodružství?

Epická krajina čeká…

Země ohně a ledu, pseudonym, který doslova popisuje rozmanitou krajinu Islandu. Z 11 % je ostrov pokryt ledovci a ledovcovými trhlinami a vlastní desítky vulkanických hor i systémů. Drsná příroda stvořila nádherné krajiny hrající všemi možnými barvami, obrovské vodopády nebo vystřikující gejzíry.


Ne nadarmo vyrážejí světoví režiséři natočit svoje nejlepší scény právě tady.

Někde jsme se dočetli, že vnitrozemí Islandu patří mezi nejméně osídlená místa v Evropě. Silný vítr, neúnavný déšť a riziko sněhových či písečných bouří. Žádná civilizace, jenom ledovce a sopky.

Po tom, co jsme se tohle dozvěděli nám bylo jasné, že takovému dobrodružství nemůžeme odolat. Skvělá příležitost jak poznat pravou tvář Islandu a zároveň se vyhnout davům turistů, kterých na Islandu stále přibývá. „Koncem roku 2017 počet návštěvníků Islandu překročí 2 000 000, což je 6 násobek celkové populace. “ A protože už jsme delší dobu zvažovali pořádný přechod, bylo rozhodnuto, půjdeme pěšky.

Fáze plánování aneb naše Achillova pata

Většinu našich výletů a cest neplánujeme. Není to potřeba. Seženeme letenku, sbalíme batoh a letíme. Když je v dosahu civilizace, sehnat a zařídit se dá všechno. Tentokrát jsme vyráželi do míst, kde civilizace není a věděli jsme, že bez důkladných plánů cestu nedokončíme.

Letenky jsme pořídili rok a měsíc s předstihem, takže času na plánováni bylo opravdu dost, možná až příliš. Připravovat jsme se totiž začali až necelé dva týdny před odletem a k zařizování toho nebylo málo. Od navigace, přes plán cesty, až po dokoupení hromady vybavení, vše během týdne a půl


Doplnění zásob

Posílání balíků s jídlem, palivem nebo vybavením napřed, je na dlouhých trailech skvělou možností, jak se vyhnout nelidsky těžkému batohu. Tahání si jídla na celý přechod by pro nás znamenalo aspoň 25 kilogramové batohy na začátku cesty, to jsme hned vyloučili. Chtěli jsme jít především na lehko. Cestu si užít a nesedřít se z kůže. Museli jsme teda zjistit, kde je možné zásoby jídla doplnit.

Nejvíce nám pomohla tahle mapa, dala nám přehled o tom, kde by se mohla nacházet nějaká civilizace ve vnitrozemí a my si tam mohli poslat balík s jídlem. Mapa ale vypadá na Island až moc hi-tech a vůbec jsme netušili, jak moc se ji dá věřit. Už jenom název „cycling“ v nás nevyvolával pocit důvěry a tohle byla nejlépe zpracovaná mapa, na kterou jsme narazili.

Hned jsme zjistili, že doplnění zásob v polovině cesty není reálné. Napadlo nás tedy udělat dvoje zásobování a cestu si rozdělit na třetiny. První v Hrauneyar Highlandic Center a druhé v kempu Hveravellir.

V centrální části nefunguje žádná pošta ani přepravní společnosti, takže nezbývalo nic, než zkusit kontaktovat autobusové společnosti a turistické kanceláře. Rozeslali jsme maily a čekali.  Odpovědi vypadaly nějak takto.

První napsal ať kontaktujeme druhého, druhý napsal ať kontaktujeme třetího, no a třetí napsal, že už tyhle služby neprovozuje. Po několika takových emailech, jsme si uvědomili, že to nebude jednoduché.

Malý záblesk naděje nám dodaly až odpovědi z našich zásobovacích míst. Sdělili nám, že balíček klidně uschovají, ale dopravu k nim si musíme zařídit samozřejmě sami. Zkusili jsme tedy telefonovat, ale dopadlo to stejně jako v předchozích případech, neúspěchem. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než doufat, že to nějak vyřídíme na místě, pomocí proseb, úplatků, smutných očí a kdo ví čeho všeho…

V Reykjavíku navštěvujeme co se dá a dlouho bez úspěchu. Částečně jsme uspěli až v cestovce Sterna Travel, kde nám nabídli zaslání balíku do kempu Landmannalauger. Bez dlouhého váhání jsme to přijali, lepší než nic. Měli jsme možnosti počkat a druhý den navštívit kancelář společnosti SBA, která snad jako jediná jezdí do Hveravelliru. Čas nás ale tlačil a na začátku trailu jsme chtěli být co nejdříve. Batohy jsme tedy nabalili jídlem na 4 dny a balík s jídlem na 12 dní poslali do kempu Landmannalauger. Poslání asi 20 kg balíku nás vyšlo na 3500 ISK (700Kč).

Vše bylo zařízené, stačilo jenom dotáhnout krabici s jídlem přes půl Reykjavíku a poslat.

Cyklomapa nakonec nelhala, všechny cesty, kempy a služby v nich jsme opravdu našli. Na Laugevegur trailu to byla paráda, začínali jsme s batohy okolo 13/14kg a pořád ubývalo. Trail je skvěle značený zatlučenými kolíky v zemi, takže se o nic nemusíte starat a jenom si pochodujete a kocháte se. Tahle část byla taky nejhornatější z celé cesty, a to, že jsme nesli asi o 10 kg méně, nám celý trail mnohem zpříjemnilo. Koncem sezóny navíc na trailu není tolik lidí.
V Landmannalauger kempu jsme úspěšně našli náš balíček a dali se do balení. Nejvíce jsme se obávali, že se do našich 40 a 50 litrových batohů s jídlem na 12 dní nevlezeme, ale klaplo to, zachránily nás velké zadní kapsy našich batohů. Plně naložené batohy měly něco přes 20 kg. Vody jsme tahali minium, protože bylo často kde doplnit. I komfort batohů nás při takové váze neskutečně překvapil a hned první den jsme trhli 35 km po prašné cestě.

Výběr trasy

Žádný oficiální trail přes Island nevede, takže jsme se buď mohli inspirovat někým kdo už cestu podnikl, nebo si vytvořit vlastní. Nenašli jsme nic, co by přesně vyhovovalo naším požadavků, proto jsme se rozhodli pro druhou variantu.

Pro inspiraci mohou posloužit tyto dva starší blogy.
Andrew Skurka — 
https://goo.gl/oRLf9p (2008 – 800 km z východu na západ)
Jonathan Ley — 
https://goo.gl/jbYWRP (2006 – 600 km ze severu na jih)

Velká část vnitrozemí je pokryta sopečným pískem, opravdu pustá měsíční krajina. To zní možná zajímavě, ale představa, že v takové krajině pochodujeme více než týden, nás moc nepřitahovala. Proto jsme se snažili si trasu obohatit pěknými místy.

Před více než padesáti lety zde posádka Apolla trénovala přistání na měsíci.

Zjistili jsme, že na jihu ve městečku Skógar začíná opravdu pěkný trail Laugevegur, který vede přímo na sever. Paráda! Začátek cesty a prvních 80 km jsme měli vyřešených. Jako další se nám zalíbila oblast tří míst blízko sebe, roklina Gjáin, acheologické naleziště Stöng a vodopád Háifoss.
Tahle skvělá mapa nám řekla, kde se nachází všechny termály na ostrově. Co by to taky bylo za návštěvu Islandu, bez koupele v přírodní vířivce vyhřívané samotným vulkánem. Našli jsme hned dvě potenciální termální oblasti na naší trase. První pohoří čarodejnic Kerlingarfjöll a druhé kemp Hveravellir, nedaleko od ledovce Langfjoll.

Všechny checkpointy byly určeny a teď už jen zbývalo je protkat naší budoucí trasou. Po dlouhém nahlížení do asi pěti různých map, byl nástřel naší trasy hotový.

Naše finální trasa se lišila jenom minimálně. Cross-country jsme šli celkem asi jenom 80 km, šlo se pomaleji, ale celkem snadně, většinou se střídalo několik druhů kamenů s měkkou hlínou a travnatými drny. Je potřeba se ale vyhýbat velkým řekám a kaňonům, které se těžko zdolávají.
Spali jsme tam, kde jsme našli závětří, podél naší trasy se hledalo vcelku dobře.
V kempu jsme spali pouze 2x, a to na Laugevegur trailu (cena 2000 ISK (400Kč)/os. na noc) Trasu se nám nakonec podařilo stihnout za 14 dní.

Cross-country travel

Naše finální trasa —  https://mapy.cz/s/24sRF
Naše spací místa —  https://mapy.cz/s/24sRS
Mapy.cz se osvědčily i na Islandu, paráda!


Navigace

Většinu naší trasy jsme se snažili naplánovat po starých prašných cestách, mohli jsme ale jen doufat, že cesty stále existují, protože ani místní neměli o jejich stavu ponětí. (v některých mapách se totiž cesty trochu lišily)
Navigaci tedy nebylo potřeba moc hrotit, věřili jsme, že nás cesty povedou. A tam, kde jsme věděli, že půjdeme cross-country, jsme plánovali použít buzolu a mapu, nebo gps v mobilu. A kdybychom se ztratili, stačilo by jít přímo na sever…

Kvalitní mapa centrální části se shání těžko. Nejlepší co jsme předem našli byla tvz. „Section map“ v měřítku 1:250000. Stále jsme ale doufali, že na místě pořídíme lepší. Na přípravu vlastních map už bohužel nezbyl čas.

Hledání severu pomocí super našlapané buzoly z Aliexpresu.

V Reykjavíku jsme nic lepšího nesehnali, a tak jsme pořídili onu „Section map“ centrální části, cca za 3000 ISK (600 Kč). Dala se sehnat téměř všude, i v neděli.
Výhoda byla, že mapa pokryla skoro celou část naší cesty, až na Laugevegur trail, kde mapa není potřeba, protože trail je dobře značený. Dokonce i signál naší mobilní GPS byl slušný, takže jsme mohli často kontrolovat svoji polohu.
Na cestě jsme potkali mladý pár (Nora a Finku), kteří přecházeli ostrov ze severu na jih a měli perfektní topografické mapy v měřítku 1:50 000, mapy měli ale vypůjčené, takže nám stejně neporadili, kde příště takové mapy hledat. Je třeba brát ale v úvahu, že jejich mapy měly snad 1kg, naše 100g a vystačili jsme si.

V druhé části se můžete více dozvědět o tom, jak jsme sestavovali jídelníček, nakupovali jídlo, předcházeli nebezpečí a taky něco o vybavení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *