Prosvítající slunce nás pomalu probouzí a my zjišťujeme, že včerejší večeři jsme úspěšně přežili a tak pomalu vstáváme. Stan jsme si postavili na místě s krásným výhledem na východ slunce, byla by tedy škoda si jej nechat ujít. Chvilku se kocháme nádherným východem slunce a nakonec se balíme ať můžeme pokračovat dále. Dnešní plán je jasný stihnout dorazit do Þórsmörk (Thorova údolí) a celkově ujít minimálně 30 km, vyrážíme tedy na další část naší cesty!

Trailová idylka 

Jsem rád, že máme relativně lehké batohy oproti ostatním turistům, protože i tak nám naše batohy dávají při sestupu z kopce vcelku zabrat na kolena. Potkáváme německý pár, kteří jdou také trail Landmannalaugar, akorát z opačného konce. Prozradili nám, že do Þórsmörk by jsme měli dorazit za cca 1,5 h cesty. Během prvních tří dnů jejich treku ušli 20 km, 30 km a poslední den 15 km. Tyto údaje nás trošku uklidňují a doufáme v rovinku, která nám zkrátí naši ztrátu, kterou jsme získali v Reykjavíku během našich příprav. Loučíme se a pokračujeme pomalu dále.

Po cca 1,5 h cesty skutečně docházíme do Þórsmörk, kde nacházíme tzv. Hut (chatu), dokonce i s recepcí. Bohužel koupit si zde nic nekoupíte, takže na doplnění zásob (jídlo) skutečně nespoléhejte. Na druhou stranu, zajít si na “normální” WC a dát si ledovou sprchu je velice příjemné. Dnešní den máme opět vysněné počasí, až nám to začíná být podezřelé… no uznejte sami, nebe bez mráčků, pofukující příjemný větřík z nedalekých ledovců… začíná na tom něco smrdět a místní WC to není. Trošku jsme se pokochali odpočinuli a doplnili aspoň vodu, vyrážíme opět dále.


Zjistili jsme co je špatně. Zapomněli jsme zavolat do kempu Landmannalaugar, aby nám schovali náš balíček s jídlem. Hlavně, že na to myslíme co jsme balík poslali. Zvedáme telefon a voláme, zda je možné balík převzít a uchovat. Naštěstí slečna na telefonu nám sděluje, že to problém nebude.

Naše rada tedy zní – zbytečně neprokrastinujte a volejte ihned. Lidé jsou na Islandu většinou milí a rádi pomůžou.


Nalezení nového přítele

Po pár kilometrech do kempu Landmannalaugar se dostáváme k brodění naší první řeky, kde potkáváme Marcela, který se stává naším novým kamarádem a parťákem na část naší cesty.


Marcel je 30 letý Francouz, který je dokonalým příkladem cestovatelského typu člověka, který nechce život jen žít, ale prožít! Marcel doposud stihl na několik měsíců navštívit Indii, Kanadu, USA, Jižní Ameriku, Nový Zéland a o Evropě škoda mluvit, protože v Evropě snad není místo kde nebyl. Na Islandu žije třetím měsícem a původně zde přijel za prací a již jeho první den byl velkou zkouškou. Po příletu přišel na několik hodin extrémně silný déšť, díky kterému nešlo vidět ani na 5 m. Marcel to, ale nevzdal a místo toho aby si hned koupil letenku zpět, raději se nevyzpytatelnému počasí Islandu začal přizpůsobovat a držel se hesla. “You can’t choose weather, it’s just a nature”


Pokračujeme tedy dále ve třech a cestu nám krátí povídání si s Marcelem. Připadám si trochu jako Bilbo Pitlík, protože právě procházíme planinami, jako z Pána prstenů, jen já mám po svém boku ještě mladého Gandalfa Davida, kterému nenarostli ani pořádně vousy. Dokonce se mi vybavuje scénka u Rohanu, kdy se ženou jezdci na koních rychlostí větru bránit svou zem. Lituji, že nemám sluchátka, hudba z Pána prstenů zkombinována s touto nádhernou krajinou, by byla neuvěřitelná smyslová záležitost a určitě i zpruha mysli.

Pokračujeme touto nádhernou krajinou dále do Emstrur a pokud nám štěstí bude přát, dostaneme se ještě dále.

Počasí jsme přechválili, začíná nám ukazovat svou druhou stránku tváře v podobě silného větru. Jsme moc rádi za větrovky, protože vítr je místy minimálně o síle 25 m/s a pořádně to s námi cloumá.


Na větrné hůrce

Cloumajíc s námi vítr pokračujeme dále dalšími pustinami. Před námi se začíná zvedat ledovec, který jsme pozorovali cestou od Skogaru. Z ledovce se ženě obrovská řeka a já jen doufám, že ji brodit nebudeme. Naštěstí po pár set metrech nacházíme první most. Na mostě si uvědomuji, že zde může člověk skutečně přijít k úhoně. Pád dolů do řeky by neustál ani ježíš. S Marcelem nám cesta utíká a my konečně přicházíme do Emstruru, kde se rozhodujeme zda rozděláme tábořiště, nebo budeme pokračovat dále. Jelikož nemáme expediční stan, který by tyto povětrnostní podmínky ustál, rozhodujeme se pokračovat raději dále. Po hodině chůze litujeme, vítr je snad ještě silnější.

Procházíme mezi dvěmi horami a v dálce na nás vykukuje údolí a nám je jasné, kde strávíme tuto noc. Bohužel nocování nebude úplně zadarmo, osud nám do cesty dal jednu z řek, kterou musíme přebrodit. S Davidem se tedy opíráme o hůlky a bez většího namočení bot, překračujeme řeku. Marcel volí druhou metodu a raději se zouvá a přechází řeku bos. Naše slova “This water is hot”, jej bohužel moc neuklidňují.

Dnešní cesta je pomalu za námi a my nacházíme v 21h naše místo na spaní. Obloha je nádherně čistá, jen ze západu se žene pár mraků. Večer by se na nás mohlo usmát štěstí a v podobě polární záře. Nastavujeme tedy budík na 1h ráno. Před spaním se shodneme, že za to brodění si zasloužíme jednu preventivní (ano máme slivovici). Dáváme i Marcelovi a netrpělivě čekáme na reakci…Pochvaluje si, můžeme jít tedy v klidu spát.

V 1h ráno nás probouzí náš budík, ale bohužel oblohu zastínily mraky. Nastavujeme budík na 7h ranní a doufáme, že další večer budeme mít více štěstí.

Ráno druhého dne

Probouzí nás opět budík tentokrát v 7:00h, jedním úderem prstu jej usmrcuji. Připadám si jako shaolinský mistr. O půl hodiny později budík nad námi vyhrává a my se hrabeme ven ze stanu. Okamžitě dostáváme šok, Marcelův stan nikde, vypařil se a zanechal po sobě dopis na rozloučenou.

Začínáme naší ranní rutinu, kdy David C. balí stan a já polní šéf kuchař, vařím a píši deník. Dnes jsme si stanovili minimálně 35 km, abychom stihli zítřejší zásobování na dalších cca 12 dní naší cesty. Procházíme pustou krajinou mezi dvěmi horami a čekáme kdy se před námi objeví Sauronova věž. Islandské počasí nám navíc ukazuje opět svou krutou stránku a pořádně nás fackuje vítr. Po cca 1,5 h docházíme k prvnímu brodění naší dnešní trasy. Chytře čekáme, až přejde skupinka hikeru, která je před námi a podle nich volíme místo přechodu. Vyzouváme tenisky a nazouváme si na zakázku udělané sandále od našeho kamaráda z Čech, které jsou lehké (55g jedna) a skladné. Na brodění prostě dokonalé!  Ledová řeka je na unavená chodidla osvěžující a zároveň je to lepší nakopávák, jak dvojité espresso. Přebrodění řeky nám dodává síly na pokračování v cestě a motivuje nás k možnému dohnání Marcela.

Polní kuchař u jezera 

Po přebrodění nám jde cesta skutečně skvěle, držíme si tempo zbytečně nezastavujeme, díky čemuž docházíme v rozumném čase k Alftavatn, což je malá chatka u jezera. Chatka působí dohromady s jezerem kouzelně, rozhodujeme se tedy pro naši první a zároveň delší pauzu. Rozdělávám kuchyni a vařím brokolicovou polévku se sopečným chlebem, proč sopečným? Večer jsem chléb zapomenul dát do sáčku. Teď má příchuť sopečného popela a krásně křupe mezi zuby.

Slunce zde krásně svítí, ale přitom neopaluje tak moc jako u nás a tak nejsme rudí jak orangutaní prd… Během naší obědové idylky volám Jožinovi do ČR a ptám se jej na počasí u nás. Jožin je naše hlavní spojka s civilizací a patří mu velké díky za pomoc s blogem! Posílení brokolicovou polévkou a tortilou s marmeládou vycházíme vstříc dalším kilometrům naší trasy.

Vzhůru do oblak a ještě dál

Cesta k další chatě je totiž několik kilometrů prakticky jen do kopce. Cesta nám jde pomaleji, ale tempo si držíme a brzy docházíme k další řece. Tentokrát řeku nebrodíme, ale přeskakujeme z kamene na kámen za pomocí trekových holých, musím uznat jsou super, díky nim jsme nemuseli několikrát sundávat boty při přechodu řek.


Víte že počasí bude hodně proměnlivé? Do takového počasí je vhodné raději zvolit tričko s dlouhým rukávem s merina. Máte jistotu, že vás zahřeje během chladnějších okamžiků. A pokud se zpotíte během větší námahy případně díky slunci, tričko z merina vás bude hřát i mokré.


Zdoláváme naši první větší horu, kde nám z dáli přináší vítr povědomí zápach síry. Blížíme se k duhovým horám! Z tajících ledovců vznikají řeky do kterých ze stran přitékají malé pramínky s horkou vodou do toho všeho ze země stoupají oblaka páry. Vždy když procházíme kolem oblak nebo malých pramínků s horkou vodou, krásně nás to zahřeje. S Davidem C. se dávám ne náhodou do řeči na téma termálních koupališť. Na konci trailu nás jich totiž čeká několik.

Počasí se mění a začíná být až podezřele dobré, až se začínáme bát co přijde. Naštěstí docházíme na horu Hrafntinnusker, kde je malý hut (chata). V okolí jdou nádherně vidět duhové hory a opět nastává naše večerní rutina. David C. staví stan a já opět rozdělávám polní kuchyni. Jdu se jej pokusit nepřizabít mou další kulinářskou specialitou. Trošku přitom vtipkujeme, že bych se vážně mohl povýšit na armádního kuchaře, daleko k tomu nemám. Dnes podávám celozrnné špagety se zeleninovým bujonem, kořením na špagety a dochucené o polévkové koření. Davidovi C. je to málo a přidává si do jídla ten vynikající sýr, kterého jsem se očividně nezbavili, jak jsem si původně myslel.

Po večeři se pomalu chystáme spát, jenže se u stanu objevuje milá paní a oznamuje nám, zda jsme provedli už check in. Cože?!?! Zjišťujeme, že u chaty se platí za přespání 2 000 ISK (416 CZK). Platíme tedy paní tuto sumu a pro příště víme, že musíme dále od chaty, protože zde není nic co bychom nenašli v přírodě. Jdeme tedy spát a natahujeme opět budík na 1 h ranní a doufáme v polární záři. David C. reaguje na budík, jako na výstřel z brokovnice, ihned se zvedá, ale okamžitě upadá a usíná. V 5h ráno tento pokus opakuji i já, dostávám se ven ze stanu abych zjistil situaci. Polární záře jde konečně vidět, je sice slabší, ale lepší než žádná, spokojení úplně však nejsme a budeme to zkoušet dále.

 

Josef Gabrhel

David a David se pomalu blíží ke konci své trasy od cíle je dělí pouhých 100 km. Oba jsou živí a zdraví, jen občas trochu “rozbití” z cesty. Snad brzy přepíši další dva dny jejich úžasné cesty a již teď vám můžu říci, máte se na co těšit!

Archivováno v Cestopisy. Přidat do záložky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *